Cesta na jih

Jelikož chci vyzkoušet různé druhy dopravy na jih Itálie, začínám vlakem.

Vlakem jezdím ráda, tak snad to vyjde!. Vyrážím s pětiletou dcerou a první trasa je Praha – Mnichov.

Z Prahy vyrážíme v poledne a v Mnichově budeme večer.

Mám tašku na kolečkách, příruční tašku a dcera baťůžek. A snad dostatek podnětů do vlaku, pití, svačina, fixy, papíry, karty, knížky…

Vzhledem k tomu, že cestou do Prahy, která trvá asi 25 minut, se dcera zeptá v průměru 10x kdy že  už tam budem, tak nevím, co budu dělat cestou do Mnichova. Tam dorazíme večer a přestoupíme na vlak do Říma a měla by na nás čekat lůžka.

A jelikož spojení na internet bylo problematické, tak jsem nemohla dále pokračovat, všechny poznatky budou zpracované později!

Tak před měsícem jsem začala psát o své cestě do Basilicaty a dnes se konečně dostávám k tomu, abych to dokončila.

Na wi-fi jsem se občas tedy dostala, ale spíše abych přečetla zda mi nepíše finanční úřad a nevrací kontrolní hlášení a pak abych udělala trochu práce. Italové jaksi nejou zvyklí být stále připojeni a taky bylo pár dnů, kdy se pracovalo na silnici a internet jednoduše nešel vůbec. No a v neposlední řadě to ani nikdo moc rychle neřešil, protože právě „squadra azzura“ hrála se Španěly…

Takže zpátky k cestě – Do Mnichova to nakonec byla pohoda, neboť jsme nejméně půl cesty byly v kupé samy, takže omalovánky, knížky, kávička, svačinka… další část s námi cestoval stejně starý chlapeček jako Neli, takže sledovali svorně tablet a pak tedy celé kupé zaplnila islámská rodinka, otec, dva kluci a celá zahalená mamina. Kluci se se vším obraceli na otce, ten se s nimi taky mazlil, maminka pouze podala jídlo a jinak 2 hodiny koukala před sebe.

V Mnichově jsme měly dvě hodiny do odjezdu lůžkového vlaku, ale nádraží pěkné a v pohodě a čekání celkem uteklo. V kupé jsme byly  jen s jednou italskou slečnou, dveře se zamykaly a zvenku otevíraly na kartu, postele čisťounké, pohodlné a cesta pohodová. Ráno nás probudila výborná snídaně a v 9 hodin v Římě.

Odtud super rychlým vlakem ferrovia roccia do Neapole, hodinka jízdy a tady už nás čekal jen vlak do Maratey. Obyčejný vlak a přeplněný, poslední část výpravy tak idylická nebyla, ale dal by se připlatit lepší a rychlejší. Taktéž by bylo možné ušetřit nejméně jeden přestup, protože třeba z Milána jede určitě přímý vlak až do Maratey, jenže je to asi zajížďka a jelikož jsem si nechala vyhledat nejlevnější spoje na Hl. nádraží v CD travel  /www.cdtravel.cz/, tak to asi nebylo nejlevnější.

Závěrem k dopravě bych chtěla bych říci, že cesta v pohodě, spací vlak úžasný, ale cena asi nebude moci nikdy konkurovat ani autobusu natož letadlu.

V Maratee už na nás čekala Rita, ségra mojí kamarádky, u které jsme byli ubytovaní posledně a odvezla do svého domu s výhledem na moře /hned vedle/.

Východ z pokoje na terasu a pohled na moře úchvatný! Hned jsme ho šly okusit…

Po týdnu přijela Nikča s kámoškou a na pár dní jsme si půjčily auto.

Jeden den jsme věnovaly Neapoli a Pompejím /200 km odtud/ a druhý den jsme projely okolí – Lago Sirino, městečko Rivello, jednu z dalších 30 pláží Maratey a samozřejmě centrum a historickou část Maratey s nezbytnou prohlídkou 21 m vysoké sochy. 

Domů se vracíme z Maratey do Neapole příjemným klimatizovaným vlakem a odtud letecky přímo do Prahy, takže cesta nepoměrně kratší a také levnější.